BARBARA BENISH

…ho a laskaveho patchworku, jak o nem śni Lyotard jako o vzoru nenásilné plurality současné a budoucí kultura, která nás na díle Barbary Benish přitahuje. A tak přijímáme její podání Zjevení svatého Jana nikoli jako děsivé proroctví Posledního soudu, lámáni sedmi pečetí a strašlivých Beránkových trestů, ale v podstatě jako radostně úlevné vyprávěni o konci Babylonu a založení Nového Jeruzaléma, vyprávěni, n němž ani oheň smíšený s krví, ani Jan pojídající knihu, jež byla v ústech sladký jako med, v žaludku však mu zhořkla, ani hořící jezero, nepůsobí odstrašiv, a v němž spíše slyšíme přísliby, třeba dám jíst ze stromu života v Božim ráji. Barbara Benish ve svých výtvarných vizích zřejmě zobrazuje chvíli poté, co smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti již nubude—neboť co bylo— pominulo. A přes všechny citace primitivních kultur a možná i secesního dekorativismu cítíme v pozadí mohutnou vesmírnou sílu vize Williama Blakea, a to právě v podobě promlouvající (zejména pro nás) k Evropě, rodící se v krvi k Novému, zatím nedohlednému Jeruzalému.

…It is this kind patchwork, as Lyotard mentions, as a model of non-violent plurality of contemporary and future culture that attracts us to Barbara Benish's work. And so we accept her presentation of the Revelation of St. John not as a terrifying prophecy of the Last Judgment, the breaking of the seven seals and the terrible punishments of the Lamb, but essentially as a joyfully comforting narrative of the end of Babylon and the founding of the New Jerusalem, a narrative in which neither fire mixed with blood, nor John eating the book that was sweet as honey in his mouth but bitter in his stomach, nor the burning lake, have a frightening effect, and in which we rather hear promises, such as that I will give you to eat from the tree of life in the paradise of God. Barbara Benish, in her artistic visions, apparently depicts a moment after death will be no more, nor sorrow, nor lamentation, nor pain will be any more—for what was—has passed away. And despite all the references to primitive cultures and perhaps even Art Nouveau decorativism, we feel the powerful cosmic power of William Blake's vision in the background, precisely in the form of a vision that speaks (especially to us) to Europe, born in the blood of the New, yet invisible Jerusalem.

Josef Hlaváček, opening words for the exhibition (Barbara Benish and Adela Matasová), at Klenova Castle, Klatovy, Czechoslovakia. June, 1994